Všechna média v minulém týdnu převzala suchou informaci, že se Nečasova a Kalouskova vláda rozhodla v následujících dvou týdnech nezvyšovat daně. Člověku by se po těch letech neustálého šikanování a nejrůznějších změn skoro jásat. Šlo by však o velký omyl. Pominu fakt, že nejde o dva roky daňových prázdnin, protože letos už se daně směrem nahoru měnily a Nečasův kabinet naštěstí vydrží maximálně rok a kousek. Jak se ukázalo, pro podnikatele výše daní není problém na prvním místě. Vláda jim totiž ztěžuje podnikání na každém kroku.
Jsou zastaveny investice, protože firmy se ve stávajícím prostředí bojí investovat. Pokud neinvestují firmy, nepřijímají nové pracovníky, stávajícím zaměstnancům nejsou schopné nabídnout perspektivu, čili šetří také domácnosti a ekonomika se zpomaluje. Dostáváme se do spirály, která povede k totální krizi.
Proč se firmy bojí investovat? Mohl bych vyjmenovat tisíc a jeden důvod, ale pojďme se zastavit jenom u několika: vláda raději podporuje banky proti podnikatelům, takže ti nechtějí úvěry na své investice. Petr Nečas a jeho ministři raději podporují solární barony a vývoz elektřiny do ciziny, takže rostou ceny energií. Výsledkem jsou enormní náklady našich firem oproti zahraniční konkurenci a nedostatek prostředků na investování. Kalouskovi a Nečasovi kovbojové nejdříve podporují superhrubé mzdy a švarcsystém, pak na ně vyhlásí lov. Hlavně drobní a střední podnikatelé se tedy brání tomu přijímat nové zaměstnance. Čeští zemědělci dostávají z unie stále méně peněz, musejí dodržovat přísnější normy než jejich kolegové z okolních zemí a jsou převálcováni konkurencí bez šance modernizovat nebo zlepšit své postupy. Ani domácí plátci daní nevědí, jestli dosáhnou na nějakou daňovou úlevu jako gesto od státu, zda stát po loňském zavedení nového zákona o zadávání zakázek konečně povolí ventil a nějakou silnici nebo školu opraví.
Bylo by možné také psát o pádu kvality ve vzdělávání, o rozklížení vědecké obce na Akademii věd, o stávce zdravotníků, o rozvratu podpory sociální péče. Všechny tyto faktory podkopávají důvěru podnikatelů a tu nemůže slib o nezvyšování daní, který navíc není vzhledem k neexistenci koaliční smlouvy příliš důvěryhodný, nijak napravit.
A abychom od daňového kolotoče pánů Nečase a Kalouska úplně neutekli, musíme na závěr konstatovat smutný fakt. Ihned po zvýšení DPH na základní potřeby, po zvýšení sazby „daně“ na obnovitelné zdroje a po dalších „lednových lahůdkách“ se už rekordní dobu zpomaluje ekonomika bez známek oživení, spotřeba klesla na nejnižší úroveň od roku 2006, nezaměstnanost vyskočila nahoru tak, že se situace připodobňuje ke krizi ze třicátých let, a důvěra v Nečasův kabinet je na hodnotách připomínajících venkovní teplotu. Víc asi není třeba dodávat.
