Kdo se bojí opozice, ten se bojí o pozice

Několik představitelů ODS zahájilo minulý týden přípravu na nový boj. Tentokrát jsou terčem nenasytných mocenských zájmů pozice ve vedení výborů poslanecké sněmovny.  V ODS tak zřejmě nabírá na síle skupina lidí, kteří jsou přesvědčeni, že existuje-li možnost opozice kontrolovat výkon moci, pak je to důkazem slabosti vlády. Silná vláda si podle nich zřejmě do práce mluvit nenechá a kontrolní funkce obsadí loajálními, poslušnými a kývajícími lidmi.Moudří lidé vědí, že kritika je rozum zadarmo a že důsledná opoziční kontrola vlády je cestou ke kvalitnějšímu rozhodování. Hlupáci si před kritikou zakrývají uši, kontrolní mechanizmy znásilňují, pokouší se je ovládnout a umlčet.

Snaha umlčet opozici a podřídit si tak veškeré kontrolní mechanizmy může mít různé důvody. Na jedné straně jsou to hloupost, pýcha a upatlané bolševické megalomanství. Na straně druhé to pak může být strach. Strach viníka z toho, že mu bude jeho vina prokázána, strach neschopného z toho, že bude odhalen, strach malých lidí z toho, že se vyjeví jejich malost. Může to být také strach vlády z toho, že bude zpochybněna její legitimita.Odkud se vlastně vzala legitimita dnešní vlády? Proč by se o ni měla ODS bát?

Zrození Topolánkovy vlády provázela kriminální kauza pokusu o podplacení Pavla Ploce. Kamarád pana Pitra mu nabídl peníze za to, že se stane konstruktivním poslancem a vstoupí do Strany zelených. Nevyšlo to. Ukázalo se, že Pavel Ploc je slušný člověk a dělat podobné nabídky slušným lidem se nevyplácí. Konstruktivní poslanci se nakonec přece jen našli a hned dva. Ukázalo se, že kamarád předsedy vlády Marek Dalík nelhal, když tvrdil, že to „umí zařídit". A tak získala vláda pánů Topolánka, Čunka a Bursíka důvěru. Její legitimita se odvíjí od výše uvedeného hledání konstruktivních poslanců. Vládě však nestačí legitimitu získat, potřebuje si ji i udržet, což nebylo nic lehkého. A tak se přímo nabízí úvahy o účelových výměnách státních zástupců v korupční kauze vicepremiéra a šéfa jedné z koaličních stran Čunka, okořeněných vyšetřováním inspektorů Ivana Langera, jemuž je podroben zkušený vyšetřovatel pracující řadu měsíců na Čunkově kauze před jejím uklizením( pro neznalce právního jazyka odejmutím a přikázáním úřadem nejvyšší státní zástupkyně Vesecké) do Jihlavy. Pánové Ploc a Obst dostali pochybnou šanci být kmotry této vlády. Svoji šanci však „promarnili", a tak je nahrazují Pohanka, Melčák a možná poprvé po listopadu 1989 i někteří státní zástupci, kteří by měli plnit roli ochránců zákonnosti.

Takto získaný kredit vláda využila k prosazení reformního batohu v Poslanecké sněmovně. Sociální demokracie se pečlivě připravovala na projednávání důležitých reformních kroků, promýšlela argumenty i alternativy. Zejména však marně čekala na oslovení k serioznímu jednání ze strany Topolánkovy koalice. Pro vládu to byla skvělá příležitost k tomu, aby svůj návrh nechala projít ohněm tvrdé a věcné opoziční kritiky. Pro opozici to mohla být příležitost prokázat, jak dokáže plnit svoji kontrolní roli ve výborech. Vláda o to nestála. Dala najevo, že původní vládní návrh reforem je mrtvý. Namísto něj nachystala pozměňovací návrh, který ale dopředu nikomu neukázala. Rozpočtový, zdravotní i sociální  výbor se tak vlastně scházeli zbytečně, protože o opravdu vážně míněných návrzích se jednalo na neformálních schůzkách „expertů" koaličních stran. Definitivní podoba reformy pak byla lišácky předložena na poslední chvíli, aby ji nikdo neměl šanci nastudovat a reagovat na konkrétní detaily.Vláda se zkrátka snažila za každou cenu vyhnout jakémukoli dialogu s opozicí. Volila riskantní cestu divokého projednávání na poslední chvíli předloženého materiálu i za cenu toho, že dojde k chaosu a chybám. Proto jsme byli svědky tragikomického projednávání pozměňovacího návrhu předsedy klubu ODS k pozměňovacímu návrhu předsedy vlády, kterým se mění vládní návrh. Poslanci vládní koalice nakonec batoh jako jeden muž schválili,někteří ovšem pouze pod podmínkou, že bude novelizován, protože v tomto znění s  ním nesouhlasí. Teď mohou po večerech roztáčet Tlustého daňové kolečko a s nadějí, která umírá poslední, čekat na Topolánkem přislíbenou a Kalouskem už zpochybněnou budoucí novelu.

Takto končí legislativní proces, když je vláda zpupná. Takto končí tvorby zákonů, když se vláda rozhodne ignorovat kritické připomínky opozice a volí silová řešení. Chystaná akce ODS  „Noc dlouhých nožů,tentokrát ve Sněmovně" je dalším takovým silovým řešením. Vystrnadíme opozici z klíčových kontrolních pozic a budeme se kontrolovat sami. Koalice dnes řeší problémy s vlastní rozhádaností, nedostatkem kvalifikovaných řešení a komunikační neschopností. Někteří představitelé ODS jsou zřejmě přesvědčeni, že to vše lze vyřešit opět silou a válcováním protivníků. Nezbývá mi tedy, než touto cestou vyzvat konstruktéra i hlavního šéfa této koalice. Pane premiére, zastavte je a vezměte rozum do hrsti. Zkuste nahradit válcování dialogem, ješitnost nasloucháním a strach odvahou. Dá to práci, chce to trpělivost a pokoru, ale vyplatí se to. Nikoliv Vám či nám. Vyplatí se to naší zemi a jejím občanům.