Ministr zdravotnictví Leoš Heger je bezesporu uznávaným lékařem a bývalým primářem, který na pozici ministra nastoupil s pověstí odborníka politikou téměř nepolíbeného. Jak se ale ukazuje, je také velmi učenlivý a v kombinaci se svou vcelku seriózní pověstí dokáže potichoučku a nenápadně prosadit i takové věci, o kterých se jeho pravicovým předchůdcům, zkušeným politickým matadorům ani nesnilo. Zářným příkladem je dlouho diskutované zavedení standardu a nadstandardu, prostřednictvím kterého se tato vláda snaží přeměnit zdravotnictví ze všem dostupné veřejné služby v business projekt, ve kterém i za základní zdravotnickou péči bude pacient muset platit.
Standard či nadstandard, to je, oč tu běžíIdnes.cz
Ministr Heger se stal symbolem pro zavedení standardu a nadstandardu (rozumějte rozdělení na zdravotnictví pro chudé a bohaté) a krok za krokem jej prosazoval v poslanecké sněmovně. Navzdory třem pětinám občanů, kteří tyto změny odmítají, navzdory Senátu PČR, který zdravotnickou reformu odmítl. Když ale minulý týden Leoš Heger představil seznam tzv. nadstandardů, za které si všichni od 1. ledna 2012 připlatíme, kupodivu se žádná velká nevole z řad veřejnosti i odborníků nekonala. Ministerstvo zdravotnictví pojalo tento seznam poněkud skromněji, než se očekávalo, a oproti tomuto očekávání se mu podařilo docílit dojmu, že se vlastně nic zásadního neděje. Opak je ale pravdou. Ministr Heger sice kráčí pozvolně, ale za rok a pár měsíců v úřadu už takto „došel dál“ i než známý zdravotnický tandem Julínek a Cikrt.
Jak sám Leoš Heger řekl, i díky strachu z rozhodnutí Ústavního soudu se zatím sáhlo jen k některým nadstandardům, které by neměly mít problém tímto přezkoumáním projít. Je přitom ale evidentní, že se jedná pouze o první krok, který má sloužit k otestování mantinelů, za které je možné v budoucnu jít. A nepochybuji o tom, že Leoš Heger za ně půjde. Pomalu, ale jistě. Navíc i to, co bude zavedeno jako nadstandard od začátku příštího roku, nemohu považovat za marginálii. Chystá se možnost zaplatit si na provedení operace např. primáře a nechat se operovat třeba o víkendu nebo večer a nemocnice dostanou volnou ruku v určování cen za tyto služby. Oproti ministerským představám, které jsou prý okolo jednoho tisíce korun, nemocnice již dnes říkají, že příplatek bude vyšší, např. až pět tisíc korun.
A jak ministr Heger reaguje na dotaz, zda tato služba nebude pro lidi díky volné ruce nemocnic příliš drahá? Prý se cena musí nechat usadit tržně! To považuji za nehorázný hazard a vyslaný signál nemocnicím, aby si z této věci udělaly lukrativní business.
O tom, že se jedná pouze o první testovací vlaštovku ministerstva zdravotnictví pod značkou „Standard & Nadstandard“ a za rok se celý obchod s lidským zdravím rozjede naplno, svědčí ostatně výhled ministerstva, kdy od roku 2013 by v kolonce nadstandard mohlo být až několik stovek věcí. Sám náměstek ministra zdravotnictví Petr Nosek ostatně tento týden v médiích řekl: „Za rok by do skupiny nadstandardů mohly patřit různé inkontinentní pomůcky, kloubní náhrady či některé artroskopické výkony.“ A jsme opět u původního záměru ministra Hegera. Ten je trpělivý a nevadí mu ještě rok počkat, než vydá rozkaz ke skutečné přeměně našeho zdravotnictví na business systém.
ČSSD odmítá jak plánované, tak současné zavedení nadstandardů. Ano, české zdravotnictví potřebuje reformu a je třeba vyřešit jeho financování, ovšem v žádném případě ne tímto způsobem, kdy se na jedné straně vyhazují miliardy za projekty typu IZIP, na druhé straně se postupně bude platit za zcela běžnou zdravotnickou péči, na kterou mají lidé dle Ústavy nárok.
