Koalice ODS, TOP 09 a VV pohrdá daňovou solidaritou

Vládní koalice dnes v poslanecké sněmovně opět smetla ze stolu návrh ČSSD na zavedení progresivního zdanění. Odmítla tak prohloubení principů daňové solidarity a vyslání jasného signálu občanům naší země, že v těžkých dobách to nejsou pouze lidé s průměrnými příjmy, kteří nesou na svých bedrech dopady ekonomické krize a vládních, veskrze asociálních škrtů. Poslanci tří vládních stran se také odmítli přiblížit vyspělým evropským a světovým zemím, ve kterých je určitá míra daňové solidarity zcela běžnou záležitostí, nad kterou se nikdo nepozastavuje a je považována za správnou.

Při rozpravě ve sněmovně pak tito poslanci zahrnuli sociální demokraty pohrdavými slovy o závisti, která nás prý k návrhu na vyšší zdanění fyzických osob s příjmy nad 1,2 milionu korun ročně vede. Opak je pravdou – nejde o závist, ale naopak jde o solidaritu a spravedlnost. Když se porozhlédneme po vyspělých státech, zjistíme, že způsob zdanění, kdy je zavedeno nové daňové pásmo pro občany, jejichž měsíční příjem dosahuje čtyřnásobku průměrné mzdy (cca 100 tisíc korun měsíčně), je standardní praxí ve dvou třetinách států Evropské unie. Švédsko má zavedenou horní sazbu daně z příjmu pro fyzické osoby 56,4%, Belgie 53,7%, Nizozemí 52%, Velká Británie a Rakousko 50%, Německo 47,5%, Francie 46,7%. A Česká republika? Pouhých 15%. Spolu s Bulharskem (10%), Litvou (15%) a Rumunskem (16%) jsme tak na zcela opačném konci této tabulky.

Zdaleka ne ve všech prvně jmenovaných zemích jsou ve vládě sociální demokraté. Ba spíše naopak, mnoho těchto zemí má vlády ryze pravicové. Ale i ony si uvědomují význam progresivního zdanění. Význam, který je hned dvojí. Jednak se bezesporu jedná o nezanedbatelný příjem státního rozpočtu, který by v České republice činil cca 1,5 miliardy korun ročně. A pak je tu ona zmiňovaná daňová solidarita. Tím, že naše vládní koalice tento krok odmítá, štěpí ještě více českou společnost. Lidé bolestivě pociťují a budou pociťovat dopady vládních škrtů snad ve všech aspektech jejich života od zdravotnické péče přes sociální zabezpečení až po zvyšování nepřímých daní včetně DPH na potraviny, léky a další. Vláda systematicky ubírá z rozpočtů krajů, nedodržuje s nimi podepsané smlouvy, neinvestuje do infrastruktury, omezuje rychlíkové spoje a ke všemu se jí nedaří vybírat daně tak, jak by měla. Ovšem 1,5 miliardy korun, které by každý rok mohla bez potíží a citelného dopadu na občany získat, s pohrdnutím odmítne. Předesílám, že daňová úprava by se přitom dotkla pouhých cca 5% ekonomicky aktivních obyvatel České republiky.

Vláda Petra Nečase by jistě ráda Českou republiku řadila po bok takových zemí, jako jsou Německo, Velká Británie či Francie, tedy vyspělé západoevropské státy. V otázce celospolečenské odpovědnosti za ekonomiku země a solidarity uvnitř společnosti se ale naopak řadíme právě k zemím, jako jsou Bulharsko a Rumunsko. V Německu či USA jsou sami bohatí občané schopni veřejně vystoupit a říci: Všichni společně jsme odpovědní za naši zemi, ve které žijeme, pracujeme a také vyděláváme. Tito lidé, kteří se v době krize sami hlásí o vyšší daně, jsou skutečnými demokraty a občany vyspělých zemí 21. století. Zemí, ke kterým se dnes naše opět vláda odmítla přiblížit.